Rok 1918: Znovuzrození slovanských států ve znamení fénixe
>>Prohlédněte si zlatotisk s motivem 1918-2018 na našem e-shopu<<
- Evropa na konci první světové války
Na konci první světové války v roce 1918 procházela Evropa dramatickou proměnou, během níž se po téměř čtyřech stoletích existence definitivně rozpadla habsburská monarchie. Hluboká vnitřní krize, hospodářský rozvrat, nedostatek potravin a celková vyčerpanost z dlouholetého konfliktu vedly k vlnám stávkového hnutí, masovým demonstracím i vzpourám v armádě.
Pokusy posledního rakouského císaře Karla I. o záchranu říše skrze Říjnový manifest a návrh na přeměnu Předlitavska ve spolkový stát přišly příliš pozdě. Neuspěly ani dřívější reformní koncepty arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, který zvažoval trialismus s Jihoslovany či federalizaci na samosprávné celky.
S podporou dohodových mocností a po odmítnutí císařských návrhů převzaly iniciativu reprezentace jednotlivých národů. Dne 28. října 1918 byl v Praze vyhlášen samostatný československý stát, k němuž se o dva dny později Martinskou deklarací přihlásilo i Slovensko. Ve stejném období došlo k obnovení samostatného Polského státu a k vytvoření společného státu Jihoslovanů – Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Mapa střední a jihovýchodní Evropy se tak ze dne na den zásadně překreslila.
- Fénix jako symbol obnovy
Vznik nových národních států z ruin starého mocnářství výstižně evokuje starověký mýtus o bájném Fénixovi, který je v dějinách lidstva univerzálním symbolem znovuzrození, nesmrtelnosti a naděje. Podle antických legend a popisů historiků, jako byl Héródotos či básník Ovidius, žije tento tvor několik století, než si z aromatických větví a koření postaví hnízdo, zapálí jej a sám v plamenech shoří. Z vlastního popela následně povstává nový, mladý a plný síly, aby zahájil další životní cyklus.
Tento mýtus, jehož kořeny sahají až do starověkého Egypta k posvátnému slunečnímu ptáku Benuovi, slouží jako nadčasová metafora lidské i národní schopnosti překonat těžké zkoušky a obnovit se i po hlubokých tragédiích. Pro slovanské národy, které po dlouhých stoletích cizí nadvlády opětně získaly vlastní státnost, představuje Fénix přirozený obraz nezdolného ducha a začátek nové éry.
- Slovanský ohnivák a jeho magická síla
Kulturním otiskem Fénixe ve střední a východní Evropě je pohádková postava Ptáka Ohniváka. Ve slovanských legendách a pohádkách, které zachytil například Karel Jaromír Erben v příběhu Pták Ohnivák a liška Ryška nebo ruská ústní lidová slovesnost, vystupuje Ohnivák jako zářivý tvor s červeným a zlatým peřím pocházející z dalekých krajin. Jeho pírka si zachovávají magickou sílu a jasně svítí i poté, co jsou ze křídla vytržena.
Pták Ohnivák představuje v lidovém vyprávění nedostižný cíl a zkoušku odvahy i moudrosti jednotlivce. Jeho zářivé světlo přináší do temnoty naději, spravedlivou změnu a transformaci. V kontextu národního obrození a roku 1918 tak Ohnivák symbolizuje vnitřní sílu a plamen, který v národech nevychladl ani během dlouhého období nesvobody.
- Proč má fénix paví pera
Mytologická vyobrazení Fénixe jej často popisují jako majestátního ptáka, který svou velikostí a elegancí připomíná orla nebo právě páda. Páv v ikonografii zastupuje vznešenost, nesmrtelnost, duchovní proměnu a zmrtvýchvstání. Pestrý vějíř pavích per s charakteristickým vzorem „očí“ byl odpradávna chápán jako symbol vševidoucího duchovního zraku a věčného koloběhu.
Tato estetická i duchovní propojenost v sobě spojuje pohanskou a křesťanskou symboliku. Zatímco v antických pohanských tradicích Egypta, Řecka a Říma byl Fénix svázán se slunečním cyklem a božstvy jako Re či Hélios, raně křesťanští teologové (například sv. Klement z Říma) v něm spatřovali důkaz Božího zázraku a přímou analogii Kristova vzkříšení a věčného života. Pohanská oslava cyklické obrody přírody se tak organicky prolíná s křesťanskou vírou ve vítězství duchovního světla nad smrtí a rozpadem.
- Ochránci slovanských zemí
Nadzemská část kompozice představuje duchovní ochranu slovanských zemí a současně propojuje jejich předkřesťanské kořeny s pozdější křesťanskou tradicí. Proti sobě zde stojí Svantovít a archanděl Michael jako symboličtí představitelé dvou významných duchovních epoch.
Svantovít patřil k nejvýznamnějším božstvům polabských Slovanů. Jeho hlavní svatyně se nacházela v Arkoně na ostrově Rujána a jeho čtyři tváře byly pravděpodobně spojovány s pohledem do všech světových stran. Byl uctíván jako božstvo války, hojnosti a věštby. V obraze proto zastupuje především dávnou předkřesťanskou tradici a duchovní dědictví slovanských předků.
Naproti němu stojí archanděl Michael, který je v křesťanské tradici vůdcem nebeských zástupů, obráncem víry a bojovníkem proti zlu. Do kompozice přináší motiv ochrany, odvahy a vítězství světla nad temnotou.
Mezi oběma postavami se nacházejí duchovní ochránci jednotlivých zemí. Svatý Václav, hlavní patron české země, zosobňuje českou státnost, víru a historickou kontinuitu. Matka Boží Čenstochovská, jejíž obraz je uchováván v klášteře na Jasné Hoře, je po staletí spojována s polskou národní identitou a uctívána jako Královna Polska. Svatý Sáva, první srbský arcibiskup a významný duchovní učitel, představuje náboženskou a kulturní tradici srbského národa. Svatý Josef, kterého Chorvatský sněm v roce 1687 zvolil za ochránce Chorvatského království a chorvatského lidu, doplňuje symbolickou řadu patronů jižních Slovanů.
Společně tyto postavy nevytvářejí pouze přehled náboženských symbolů. Připomínají duchovní hodnoty, historickou paměť a víru, které pomáhaly jednotlivým národům uchovat si svou identitu i v dobách nesvobody a politických změn.
- Rok 1918 očima Jana Hachrana
Český výtvarník Jan Hachran nezachytil rok 1918 pouze jako významný historický mezník. Proměnil jej ve výtvarné podobenství o zániku starého světa a zrození nové epochy. Ústřední postavou kompozice je povstávající fénix, který odděluje pozemskou sféru od nadzemského duchovního prostoru a současně oba světy propojuje.
V dolní části obrazu vystupují postavy v tradičních slovanských krojích, představující národy, které po první světové válce získaly nebo obnovily svou státnost. Nad nimi se nacházejí pohanská božstva, křesťanští ochránci a patroni jednotlivých zemí. Kompozice tak ukazuje, že dějiny národů nejsou tvořeny pouze politickými událostmi, ale také jejich kulturou, vírou, tradicemi a společnou historickou pamětí.
Propojením fénixe, slovanského ohniváka a pavích per vzniká mnohovrstevnatý symbol obnovy, nesmrtelnosti a duchovní proměny. Svantovít a archanděl Michael připomínají dvě duchovní období slovanských dějin, zatímco svatí patroni zdůrazňují ochranu a kontinuitu jednotlivých zemí. Toto spojování historie, křesťanské mystiky a slovanského kulturního dědictví je charakteristické také pro další tvorbu Jana Hachrana.
Grafika 1918–2018 tak není pouze připomínkou stého výročí vzniku Československa a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a obnovení samostatného Polska. Je především obrazem vytrvalosti, společných kořenů a schopnosti národů znovu povstat i po období válek, útlaku a historických zvratů – podobně jako bájný fénix povstává z vlastního popela.
Zdroje:
HACHRAN Jan, Třetí Řím
https://www.stoplusjednicka.cz/
https://www.dejepis.com/
https://www.reflex.cz/
https://www.hbhistory.cz/
https://www.jogadnes.cz/