Příběh o Adamovi a Evě: Pokušení, pád a vyhnání z ráje
>>Prohlédněte si zlatotisk s motivem Adam a Eva - vyhnání z ráje na našem e-shopu<<
Příběh o Adamovi a Evě z knihy Genesis vypráví o neposlušnosti vůči Stvořiteli, která se stala počátkem lidské smrtelnosti a těžkého života. Na počátku stál had, nejprohnanější ze všech divokých zvířat, která Hospodin Bůh stvořil.
Had oslovil ženu a zpochybnil Boží zákaz ohledně konzumace ovoce ze stromů v zahradě. Žena mu vysvětlila, že ze stromů v zahradě jíst mohou, avšak o ovoci ze stromu uprostřed zahrady Bůh přikázal, že z něj nesmí jíst ani se ho dotknout, jinak zemřou. Had však ženu oklamal tvrzením, že určitě nezemřou, ale naopak se jim otevřou oči a budou jako bohové znající dobré a zlé. Když žena viděla, že je strom dobrý k jídlu, lákavý pro oči a žádoucí pro získání moudrosti, vzala jeho ovoce, snědla ho a dala i svému muži, který byl s ní, a on také jedl.
V tom okamžiku se oběma otevřely oči a uvědomili si svou nahotu, pročež si sešili fíkové listy a vyrobili zástěry. Když za odpoledního vánku uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě, skryli se mezi stromy. Bůh zavolal na muže a zeptal se ho, kde je, načež muž přiznal, že se bál kvůli své nahotě. Na otázku, zda nejedl ze zakázaného stromu, muž svalil vinu na ženu, kterou mu Bůh dal za společníci, a žena následně obvinila hada, který ji oklamal.
Následovaly Boží tresty pro všechny zúčastněné. Had byl proklet mezi všemi živočichy, odsouzen k plazení po břichu a pojídání prachu. Bůh zároveň ustanovil trvalé nepřátelství mezi ním a ženou i mezi jejich potomky, přičemž potomstvo ženy mělo zasáhnout hlavy hada a had měl útočit na jeho patu. Ženě Bůh výrazně rozmnožil bolesti při těhotenství a porodu a určil, že bude podřízena svému muži. Muži pak Bůh vytkl, že dal na hlas své ženy, a kvůli němu proklel samotnou zemi. Člověk byl odsouzen k namáhavé práci a získávání chleba v potu tváře, dokud se nenavrátí do země, neboť je prach a v prach se navrátí.
Po těchto událostech dal muž své ženě jméno Eva, neboť se stala matkou všech živých, a Hospodin Bůh pro ně učinil kožené oděvy, do kterých je oděl. Protože však člověk poznal dobré a zlé a stal se jako jedna z nebeských bytostí, vyjádřil Bůh obavu, aby nevztáhl ruku také po stromu života a nežil navěky. Hospodin Bůh ho proto vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, ze které byl vzat. Na východ od zahrady pak postavil cherubíny a otáčející se plamenný meč, aby střežili cestu ke stromu života.
Právě dramatický okamžik vyhnání z ráje inspiroval českého výtvarníka Jana Hachrana k vytvoření zlaceného sítotisku Adam a Eva – Vyhnání z ráje. Autor tuto scénu nevnímá pouze jako Boží trest, ale také jako přechod od nevinnosti k poznání a počátek náročné lidské cesty. Odchod z Edenu se tak stává symbolem odloučení člověka od původního božského řádu, ale zároveň i jeho trvalé touhy po návratu k duchovnímu světlu.
