Šumava je považována za kouzelné místo, jehož magie odjakživa přitahovala mnoho výtvarníků, včetně Josefa Váchala, jenž patří k nejvýznamnějším osobnostem českého výtvarného umění. Tato krajina podněcuje lidskou fantazii k představám o nadpřirozených bytostech ukrývajících se mezi vykotlanými kořeny staletých stromů, o skrytých pokladech zjevujících se během magických nocí, o bludičkách tančících na blatech, nebo o něčem neznámém a tajuplném, co se skrývá v jezerech starých jako samotné lidstvo. Šumava bývá vnímána jako brána do světa, do nějž v ruchu a přelidněnosti moderních měst, kde je příroda často redukována na dekorativní prvek podél chodníků, nelze proniknout; do světa, kde panuje klid a harmonie věčného přírodního cyklu.
Také výtvarník Jan Hachran nachází v Šumavě dlouhodobě zdroj inspirace a duchovního odpočinku. Jeho příznivci, kteří sledují jeho tvorbu na oficiálních stránkách nebo sociálních sítích, si mohli všimnout, že se do tohoto kraje pravidelně vrací. Právě z těchto opakovaných návštěv a silného vnitřního vztahu k tomuto místu vzešlo rozhodnutí věnovat Šumavě samostatnou minisérii obrazů pod názvem „Kouzlo šumavské přírody“.
Tato série má být tvořena čtveřicí obrazů, z nichž každý zachycuje jiný aspekt šumavské krajiny. První obraz je věnován mokřadům a rašeliništím, druhý bude zaměřen na hluboké lesy, třetí na starobylá jezera a závěrečný obraz na obec Železná Ruda a její okolí, které Jan Hachran pravidelně navštěvuje.