_(na_______ku).png)
Při podrobnějším seznámení se s tvorbou Jana Hachrana lze opakovaně narazit na pojem magický ornamentalismus. Tento termín označuje specifický umělecký směr, který Hachran sám vytvořil a pod jehož záštitou rozvíjí svůj výtvarný projev. Název nebyl zvolen náhodně — měl vystihnout nejen vizuální a tematické rysy stylu, ale rovněž jeho duchovní a filozofickou hloubku, kterou autor považuje za stejně zásadní jako estetickou stránku díla.
V souvislosti se vznikem tohoto směru vyvstala potřeba jej teoreticky ukotvit a formulovat jeho základní ideová východiska. Jan Hachran proto sestavil sedm pilířů, které vymezují kulturní prostor magického ornamentalismu:
-
Vytváření pomyslného průsečíku mezi třemi světy: světem mýtů, legend, mystiky a ezoteriky; světem přírody; a světem snů, krásy a vizí lidského ducha.
-
Důraz na tvorbu esteticky hodnotných a krásných věcí.
-
Propojování duchovních a mystických prvků s výtvarným uměním.
-
Symbolický, až alchymistický pokus o duchovní proměnu a povznesení lidstva jako celku.
-
Ochrana a rozvíjení židovsko-křesťansko-antické kulturní tradice a její zpřístupnění všem lidem, kteří o ni projeví zájem.
-
Snaha o estetické zušlechťování každodenního prostředí — tedy aby předměty, jimiž se člověk obklopuje, byly krásné, hodnotné a vzájemně ladily.
-
Podpora vlasteneckých hodnot a reflexe vlasteneckých témat v umělecké tvorbě.
Vedle těchto ideových bodů chtěl Jan Hachran svou tvorbu vyjádřit i jednou údernou větou — jakýmsi mottem, které by ji charakterizovalo v celé její duchovní i estetické šíři. Inspirace přišla náhle, jako vnuknutí, během návštěvy kostela sv. Mikuláše. Výrok pak byl následně přeložen do latiny díky spolupráci s latinářem panem Kockem z Lékařské fakulty:
„Ars scintilla pulchra est ex corde humano fulgore divino inspirationis excusa.“
(česky: „Umění je krásná jiskra vykřesaná z lidského srdce Božským bleskem inspirace.“)
Tyto principy postupně oslovily i další umělce, kteří se rozhodli ke směru magického ornamentalismu připojit. Mezi prvními byli básník Jakub Křelina a malíř Miroslav Mlynář, s nimiž Jan Hachran v současnosti na rozvoji tohoto směru aktivně spolupracuje.