>> Prohlédněte si Šátek s motivem Venuše na našem e-shopu <<
Venuše, Afrodita, Ištar, nebo také Jitřenka či Večernice – tato postava, ať už nazývaná jakkoliv, po celá staletí zosobňuje lidskou představu o kráse, lásce a erotice. Je to jediná planeta sluneční soustavy kromě Země, která nese ženské jméno. Jako druhá planeta Sluneční soustavy je po Slunci a Měsíci nejjasnějším objektem na obloze, viditelná večer nebo před rozbřeskem, odtud její přezdívky Jitřenka či Večernice.
Původ a proměny jména
Venuše (latinsky Venus) byla původně staroitalskou bohyní jara a oživení přírody. Teprve později, vlivem řeckého kultu v jižní Itálii, získala atributy bohyně krásy a lásky, čímž se stala římskou obdobou řecké Afrodity. Avšak mytický původ sahá ještě hlouběji. Bohyně lásky nemá svůj počátek jen v antickém světě; je mnohem starší. Pravděpodobně je odvozena od maloasijské, respektive syrsko-fénické bohyně Astarty a ještě dříve od babylonské bohyně Ištar. Afrodita pak měla nejednotný původ: podle Homéra byla dcerou nejvyššího boha Dia, kdežto podle Hesioda se zrodila z mořské pěny a vystoupila na ostrov Kypr.
Bohyně lásky a válečné následky
S postavou Afrodity je spojeno mnoho příběhů, které dodnes inspirují umělce. Jejímu kouzlu nedokázali odolat lidé ani ostatní bohové. Známým příběhem je svár o zlaté jablko – Paridův soud – kdy mladý trojský princ Paris zvolil Afroditu jako nejkrásnější ze tří olympských bohyň (Héry, Athény a Afrodity). Za to mu bohyně slíbila lásku Heleny, největší krasavice na zemi, což vedlo k únosu Heleny a desetileté trojské válce.
Venuše měla také zásadní význam pro Řím. Byla spojena se samotným vznikem a založením města. Římský rod Juliů, z něhož pocházel Caesar a Augustus, odvozoval svůj původ od Venuše. Podle pověsti byl zakladatelem rodu Iulus/Ascanius, který byl synem hrdiny Aenea a vnukem bohyně Venuše. Caesar jí v Římě nechal vystavět chrám již v roce 48 př. n. l. jako Venuši Roditelku (Venus Genetrix).
Venuše v umění a moderní vliv
Venuše/Afrodita, jako ztělesnění krásy a erotiky, je trvalým zdrojem umělecké inspirace. V antice byla spojována se symboly jako je růže, myrta a jablko. Zajímavé je, že u zrodu kultu byla překvapivě často zobrazována spíše zahalená, což dokládají slavná díla jako Afrodita mélská.
Renesanční sochaři ji však už často viděli nahou. Například reliéfy Paoly della Stelly z poloviny 16. století, vytvořené pro letohrádek v Praze, představují vůbec první zpodobnění nahé ženy v monumentálním sochařství v českých zemích. Mezi nejslavnější zobrazení patří Botticelliho Zrození Venuše.
I dnes je Venuše aktuální. Její zobrazení se stále vyvíjí. To dokládá i moderní umění, kde autoři odpovídají na otázku, čím může antická Afrodita uchvátit současnou imaginaci. Například instalace „Zrození Venuše“ od Michala Gabriela názorně demonstruje, že téma není uzavřená kapitola, ale i v současnosti živý zdroj umělecké inspirace.
Poselství Venuše je srozumitelné a stále aktuální. Bohyně krásy a erotiky promlouvá mimo jiné i do diskuze o postavení ženy v soudobé společnosti. Antická bohyně se ukazuje jako dobrý „tahák“ také v reklamě, kde mnohé produkty nesou právě její jméno.
Věčný motiv Venuše, symbolizující krásu a lásku, se stal inspirací i pro Jana Hachrana a motiv pro dámský šátek.
Zdroje:
https://www.avcr.cz/cs/
https://www.akropolis.cz/